" Z okraje cesty do pomyslných výšin "   (2. obraz ze série 4)

Druhý obraz série zachycuje okamžik, kdy člověk překročil okraj. Opustil bezpečné – byť často úzkostné – jistoty a vykročil vzhůru. Z temné propasti prvního obrazu se zde rodí nová energie, chuť žít, tvořit, stoupat.

Vzestup zde není triumfální, ale soustředěný.
Je to vnitřní proces, možná tichý, ale o to silnější.
Zlatá linie míří vzhůru, přímky se sbíhají – a v jemných strukturách v pozadí jako by se odrážela paměť minulého i touha po neuchopitelném.

Barvy zesvětlují, červená pulsuje jako srdce – a celek dýchá lehkostí, která kontrastuje s tíhou předchozí fáze. Je to chvíle naděje…
Chvíle, kdy se člověk stává znovu hybatelem svého příběhu.